EU je největším světovým dovozcem zemního plynu. Diverzifikace zdrojů dodávek je proto důležitá jak pro energetickou bezpečnost, tak pro konkurenceschopnost.
Zkapalněný zemní plyn (LNG) je zemní plyn, většinou metan, přeměněný na kapalnou formu pro skladování nebo přepravu.
Proces zkapalňování zahrnuje ochlazení plynu na přibližně -162 °C a odstranění některých nečistot, jako je prach a oxid uhličitý. Jako kapalina má LNG při standardním atmosférickém tlaku asi 600krát menší objem než plyn, což mu pomáhá cestovat na dlouhé vzdálenosti bez potřeby potrubí, obvykle ve speciálně navržených lodích nebo silničních tankerech.
Když LNG dosáhne svého konečného místa určení, je obvykle znovu zplyňován a distribuován prostřednictvím sítě zemního plynu, stejně jako zemní plyn z plynovodů. LNG se také stále více používá jako alternativní palivo pro lodě a nákladní automobily.
Význam LNG pro bezpečnost dodávek v EU
Klíčovým cílem strategie energetické unie EU je zajistit, aby všechny země EU měly přístup na trh s LNG. LNG pomáhá diverzifikovat dodávky plynu a zlepšit energetickou bezpečnost v EU. Dnes jsou evropské země s dovozními terminály LNG a trhy s LNG mnohem odolnější vůči možným narušením dodávek než země, které se spoléhají na jediného dodavatele plynu.
Náklady LNG jsou k dispozici od široké škály různých dodavatelů po celém světě a globální trh s LNG vzkvétá se vstupem nových dodavatelů, jako jsou USA, Rusko a Austrálie.
V roce 2021 bude 13 zemí EU dovážet celkem 80 miliard metrů krychlových (bcm, ekvivalent plynu) LNG, což je pokles o 4 % oproti předchozímu roku. V roce 2021 bude dovoz LNG představovat 20 % celkového dovozu plynu mimo EU. Největšími dovozci LNG v EU jsou Španělsko (21,3 bcm), Francie (18,3 bcm), Itálie (9,3 bcm), Nizozemsko (8,7 bcm) a Belgie (6,5 cm).
spotřeba a poptávka
Zemní plyn v současné době představuje přibližně čtvrtinu celkové spotřeby energie v EU. Asi 26% tohoto zemního plynu se používá v energetickém průmyslu (včetně kombinované výroby tepla a elektráren) a asi 23% v průmyslu. Většina zbytku se používá v obytných a servisních odvětvích, zejména pro vytápění budov.
Poptávka po plynu v Evropské unii se pohybuje kolem 400 miliard metrů krychlových (bcm) a očekává se, že v příštích několika letech zůstane v rámci současných politik relativně stabilní. Očekává se, že domácí produkce plynu klesne, což by mohlo mít dopad na dovoz plynu.
Politiky zaměřené na podporu dosažení cílů v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030, jako je zvýšení energetické účinnosti v oblasti vytápění a průmyslu, by zároveň mohly vést ke snížení celkové spotřeby plynu v celé EU.
výroba a dovoz
V současné době je přibližně 10 % potřeb EU v oblasti zemního plynu pokryto domácí produkcí. Údaje za rok 2021 ukazují, že kromě zdrojů LNG bude zbytek dovážen hlavně z Ruska (41 %), Norska (24 %) a Alžírska (11 %).
Podíl LNG se v posledních letech stabilizoval a v roce 2021 představoval přibližně 20 % dovozu, přičemž většina pocházela z USA (28 %), následoval Katar a Rusko (obě kolem 20 %), Nigérie (14 %) a Alžírsko (11 %).
Katar je v současné době zdaleka největším světovým dodavatelem LNG s přibližně 170 bcm ročně. Mezi další velké dodavatele (>20 bcm) patří Austrálie, USA, Nigérie, Malajsie, Rusko a Indonésie. S novými elektrárnami v USA a Austrálii, které budou uvedeny do provozu v příštích několika letech, dojde k dalšímu nárůstu globálního LNG.
infrastruktura
Celková dovozní kapacita EU pro LNG je obrovská (přibližně 157 miliard metrů krychlových ročně ve formě opětovného zplyňování) – což je dost na pokrytí přibližně 40 % celkové současné poptávky po plynu. V jihovýchodní Evropě, střední a východní Evropě a v oblasti Baltského moře však bylo mnoho zemí s menším přístupem k LNG a/nebo velkou závislostí na jediném dodavateli plynu zasaženo krizí dodávek nejvíce. Je důležité zajistit, aby tyto země měly přístup k regionálním plynárenským uzlům s více zdroji dodávek, včetně LNG.
Podle seznamu položek společného zájmu EU obsahuje strategie LNG seznam projektů kritické infrastruktury, které jsou nezbytné pro zajištění toho, aby všechny země EU mohly využívat LNG.
Pro každou novou infrastrukturu je velmi důležitá komerční životaschopnost. U terminálů LNG může jejich využití v celém regionu nebo možnost nižších nákladů a flexibilnějších technologií, jako jsou plovoucí skladovací a zplyňovací jednotky (FSRU), výrazně zlepšit jejich životaschopnost.
Terminály LNG, stejně jako jiná energetická infrastruktura, by měly být financovány prostřednictvím sazeb pro koncové uživatele (investice platí všichni spotřebitelé plynu jako součást svých měsíčních účtů za plyn); Řada společností se zavazuje výměnou za práva ke koncovému užívání prostřednictvím dlouhodobých rezervací kapacity). Ale i při zdravém obchodním případu může být financování v některých případech stále výzvou.
U projektů, které jsou obzvláště důležité pro bezpečnost dodávek, mohou finanční prostředky EU, jako je Evropský fond pro propojení, pomoci zaplnit mezeru ve financování. Dalšími zdroji dlouhodobého financování mohou být úvěry EIB a Evropský fond pro strategické investice (EFSI).
